Třetí červencový víkend, třetí závod letošního seriálu ČMN Prospeed Cup a opět dva dny na okruhu, který byl až do sobotního rána pro velkou část účastníků velkou neznámou. Zájem o poznání této trati byl obrovský a na rozdíl od Pannonie, kde se nás sešlo dohromady jen čtyřiačtyřicet, se na Slovakiaring přihlásilo celkem 117 jezdců. A většina dorazila už v pátek navečer, aby si mohla v klidu rozbít ležení, připravit techniku a na to sobotní jezdění se řádně vyspat.
Domácí ČMN depo
Teplotní masakr
Sobotní ráno nás přivítalo vymetenou oblohou a bezvětřím. Před devátou jsme byli už všichni nastoupeni na ranní rozpravu. Pro někoho byla nemilým překvapením nečekaná změna v programu, kdy kromě prvních dvou neměřených jízd měly být zbylé čtyři rovnou kvalifikační a druhý den v neděli se mělo před závodem jen trénovat. Tahle náhlá změna byla pojistkou pro ne zrovna přívětivou předpověď počasí na neděli. Na žádost několika jezdců jsme ale do kvalifikačních jízd zařadili i první dvě nedělní, a tak bylo vše naprosto v pořádku. Pak už nebránilo nic tomu vydat se ke strojům a seznámit se s novou tratí. Jen ta informační tabule hlásající v devět ráno teplotu vzduchu 29,3 °C dávala tušit, že procházka růžovým sadem to rozhodně nebude...
A také nebyla. Slovakiaring je rychlý i technický zároveň, je dlouhý a také místy dost nebezpečný. Snad i proto postupovala v časech většina jen hodně pomalu. Ono vzhledem k teplotním podmínkám, které v sobotu panovaly, byly všechny jízdy hodně náročné, a tak se ani nebylo čemu divit. Vždyť rekordní hodnoty, které se během soboty vyšplhaly až na 59,5 °C (track) a 36,8 °C (air) a které se ani moc nelišily od těch průměrných za celý den, jsou dostatečně vypovídající. A dostávaly i motory, na trati mi teplota neslezla pod 95 °C. Jediné, co pak dokázalo člověka udržet na nohou, bylo vysoukat se po každé jízdě z kombinézy a dát si osvěžující sprchu a hodně pít.
Naproti tomu nedělní ráno po propršené a rozfoukané noci přichystalo všem jezdcům zcela jiné podmínky a teploty kolem dvacítky, i když s nepříjemným větrem, byly o mnoho příjemnější.
Jasná převaha
Hned od prvních jízd bylo vidět, kdo tu už byl a kdo ne, i to, jak si kdo rychle zvyká. Někdo se rozkoukal vcelku brzy, někomu to trvalo hodně dlouho. Každopádně se tentokrát jezdilo více s rozumem, protože pádů tolik nebylo a odmávnutí červeným praporem v půlce tréninku, právě kvůli nějakému nešťastnému pádu, což známe z mnoha předešlých jízd v Mostě, Brně i Pannonii, se snad ani nekonalo.
Jezdilo se klasicky ve dvou skupinách, fast a medium, a rozdíl mezi těmito skupinami byl opravdu značný, jakožto rozdíl mezi nejrychlejšími střelci a ostatním startovním polem čítajícím dohromady 111 lidí. Prakticky jedinými, kdo se dokázal dostat v trénincích, resp. kvalifikacích pod 2:20, byli Martin Trachta a Marek Hartl na erjedničkách, Aleš Nechvátal na litru GSX-R a jediný šestkař Pepa Pončík na své cebře-zebře, který měl náskok před svými spolubojovníky ze Sportbiků o téměř deset sekund (Milana Murgaše, který by byl pro Pepu jistě konkurentem, bohužel zradila technika, a tak neodjel ani jeden trénink). A přesně tyhle „tři mušketýry“ jsme mohli vidět nastoupené v prvních řadách na roštu nedělního závodu, do kterého nastoupilo celkem 73 jezdců ve třech kategoriích – 23 sportbikerů, 35 powerbikerů a zbylých 15 startovalo v závěrečném závodě dne Best of Rest.
Nedělní podívaná
V neděli nás čekaly čtyři jízdy, dvě kvalifikační a dvě tréninkové, kterých se už ne všichni zúčastnili a pak vlastní závod na sedm kol. Jako první se na roštu seřadily sportbiky a po odmávnutí do závodu se začly dít věci. Pepa Pončík zmizel všem už na začátku a dalších šest jezdců se řítilo pohromadě až na druhý horizont, kde se ukázalo, jak kdo má toto nejproblematičtější místo trati natrénováno. V následné pravé zatáčce se už pole pěkně seřadilo a vytvořily se rozestupy, ve kterých sem tam došlo k bitvě o místo. Celý závod se neobešel bez pádu (kačírek dokonce posypal trať) a v posledním kole muselo odstoupit několik jezdců z předních pozic. Michal Klár kvůli technické závadě a například Karlovi Brandtnerovi a Štěpánu Jelínkovi zase došel benzín. Do cíle se po sedmi dlouhých kolech nakonec dostalo celkem 18 jezdců v čele s Pepou Pončíkem. Komu očividně Slovakiaring sednul, byl Franta Janda, který dojel do cíle jako druhý a v závodě se dokázal zlepšit skoro o 3,5 sekundy oproti svému nejlepšímu času v kvalifikaci.
Rychlí i pomalí
Start Powerbiků měl konečně zase ty grády, které pamatujeme z posledního závodu v Mostě v roce 2009. Skoro čtyřicítka litrů, sedmpadin a dokonce jedna Hayabusa s Ondřejem Záborským v sedle při startu rozechvěla tribuny a do boje se šlo ještě tvrději. Dosahované rychlosti na konci cílovky se blížily hodně ke třem stům a i časy nejlepších šly ještě o pár vteřin dolů. První se do cíle dostal Aleš Nechvátal, jemuž na záda dost ošklivě dýchal Marek Hartl, který také zajel vůbec nejrychlejší kolo dne – 2:15,511. Jako třetí proťal cílovou pásku Martin Trachta a za zmínku stojí čtvrtý Mirek Polach, který se jako další jediný z celého startovního pole dostal s časem na jedno kolo pod 2:20.
Na závěr přišla řada na kategorii Best of Rest. Ta si konečně odjela letošní první plnohodnotný závod, a tak si mohli zasoutěžit i ti pomalejší, jež nedosáhly na časy potřebné pro start ve svých kategoriích. Z 35 „kvalifikovaných“ šlo do závodu 15 jezdců, včetně jedné zástupkyně něžného pohlaví, paní Evy Černákové na Hondě CBR600RR (další dvě dámy, sedlající litrové stroje, se závodu nezúčastnily). První tři místa nakonec braly litry v čele se zdrátovaným Mirkem Votavou, který dojel s téměř desetisekundovým náskokem před druhým Frantou Doležalem.
Po dojetí posledního závodu se všichni sešli u stupňů vítězů. První tři z kategorie Best of Rest a dvanáct nejlepších z kategorií Sportbike a Powerbike dostalo poháry, všichni se rozloučili, pobalilo se a vyrazili jsme na cestu domů.
Ještě jeden závod
Druhá a zároveň poslední dvoudenní akce je tedy za námi a ačkoliv bych si dovolil tento víkend zhodnotit jako opravdu náročný, už kvůli počasí, stálo to za to a na seznamu evropských tratí si můžeme udělat další křížek. Teď už nás čeká jen jeden závod, poslední, a to jednodenní v Brně 5. září. Tak laďte formu i stroje a uvidíme se tam.
ČMN Prospeed Cup 2010
Slovakiaring (SK)
Sportbike:
1. Pončík (Honda CBR600RR) 2:20,349
2. Janda (Honda CBR600RR) 2:22,102
3. Vydra (Yamaha R6) 2:22,542
4. Poláček (Yamaha R6)
5. Smetana (Kawasaki ZX-6R)
6. Bodlák (Suzuki GSX-R600)
7. Vinkler (Yamaha R6)
8. Singer (Kawasaki ZX-6R)
9. Vlach (Honda CBR600RR)
10. Pulknábek (Triumph Daytona 675)
11. Kundrata (Kawasaki ZX-6R)
12. Bartolšic (Kawasaki ZX-6R)
Powerbike:
1. Nechvátal (Suzuki GSX-R1000) 2:15,655
2. Hartl (Yamaha R1) 2:15,511
3. Trachta (Yamaha R1) 2:16,152
4. Polach (Suzuki GSX-R1000)
5. Polák (Suzuki GSX-R1000)
6. Weiss (Kawasaki ZX-10R)
7. Ouředníček (Suzuki GSX-R1000)
8. Molnár (Suzuki GSX-R750)
9. Brož (Yamaha R1)
10. Schwarz (Honda CBR1000RR)
11. Zadina (Suzuki GSX-R1000)
12. Cibulka (Yamaha R1)
Best of Rest:
1. Votava (Yamaha R1) 2:35,835
2. Doležal (Suzuki GSX-R1000) 2:37,092
3. Vodička (Honda CBR1000RR) 2:37,296
ČMN ProSpeed Cup z jiného pohledu
Neděli na Slovakiaringu jsme si užili, i když byla pro všechny z nás pracovní. Až přímo v depu nebo na startovním roštu jsem konečně pocítil, že ten „vagon práce“ organizátorů má i adekvátní odezvu a že to všechno má svůj smysl. Atmosféra byla náramná. I přes sobotní vedro a nedělní nejistotu z toho, jestli začne pršet hned nebo až za chvíli. Úroveň závodů byla z mého pohledu velmi vysoká a vzhledem k rozdělení do tří kategorií si vydatně zazávodil opravdu každý. Na dráze sice nikdo nikomu nic nedaroval zadarmo, ale po příjezdu do depa byli ze soupeřů především přátelé, kteří neměli problém pomoci nebo půjčit nářadí druhému. V depu bylo vidět, že se spousta lidí těmito závody vysloveně baví. U většiny týmů už to není o motorce na přívěsu a chlebu s paštikou, ale přibylo dodávek, velkých stanů, karavanů a grilů a nebyla ani nouze o velmi povedené repliky strojů z MS Superbike či opravdu vyšperkované závoďáky s investicí ve statisících. Pořád je to ale o tom, že tyhle závody může jezdit každý, respektive každý má šanci pokusit se kvalifikovat do závodu a zkusit si na vlastní kůži, jaké to je, když zhasnou červené semafory, zatmí se mozek a řvoucí peloton vypálí k první zatáčce. Levněji už to totiž opravdu nejde!
A slavný Slovakiaring? Někteří jezdci tvrdí, že je až moc technický a že se na něm člověk nerozjede, jiní přitakávají, že sice technický je, ale i přesto velmi rychlý, k čemuž se přikláním i já. A jestli musím pochválit něco extra, tak je to zázemí v depu. Závodníci měli k dispozici zdarma mycí box na motorky a wapku, velké sociálky se sprchami a přístup prakticky všude. Kvalitní pneuservis je už na ČMN ProSpeed Cupu standardem, ale přibyl k němu i velký stánek takřka se vším, co by vám na závodech mohlo chybět a co přijde vhod především v případě pádu. Od stupaček a páček až po kapoty. A hlavně, konečně je už cesta na Slovakiaring od Bratislavy kvalitněji značená!
Ondřej Hrůza
Profily vítězů a jak to vypadalo očima jezdce, najdete v ČMN 29/2010.
