Ze snu motokrosovou tratí

Myšlenka motokrosové trati se začala v hlavách trojice Lukáše Mikšovského, Michala Šťastného a Tomáše Dařílka rodit přibližně před rokem. Velkým otazníkem ovšem bylo, kde vzít vyhovující, resp. jakýkoliv pozemek pro stavbu. Díky vstřícnosti starosty města Žiželice Radana Eliáše a jeho náklonnosti k motoristickému sportu se nakonec podařilo získat území bývalé skládky, která byla dostatečně daleko od obydlených vesnic. A mohlo se začít.

V říši divů

Udělat z placky motokrosovou trať je nápad sice hezký, ale když na vytyčené ploše stojíte s lopatou v ruce, zdá se to najednou být úkol poměrně náročný. Lukáš Mikšovský, který na trati pracoval s bagrem, komentuje počáteční situaci takto: „Ve chvíli, kdy jsme se postavili na zavezenou plochu skládky a mohli si říct "je to naše", se nás zhostil trochu lítostný pocit. Vědomí, že nemáme materiál na to, abychom udělali z roviny skoky, nás nenechávalo moc klidnými.“

Zapeklitou situaci s nedostatkem materiálu kluci ale vyřešili nejjednodušeji, jak mohli. Došli se zeptat na stavbu do nedalekého Chlumce nad Cidlinou a pánové ze stavby se vůbec nezdráhali, protože jim naopak odbyt materiálu vyřešil problém, kam s ním. Svezlo se tak pár tatrovek hlíny a první hromada byla na světě. Trať sousedí s nájezdem na hradeckou dálnici (chlumecký sjezd), kde se podmočil a sesunul svah. Ten bylo třeba odbagrovat a odvozit. Kluci opět nezaváhali a hlínu si nechali navozit na trať. Postupně přibývaly další a další hromady ze všech možných koutů, kde se potřebovali nepotřebné zavážky zbavit, a po tři čtvrtě roce byl navozen dostatek materiálu ke stavbě.

Koncepce tratě

Jakmile zavládly vhodné klimatické podmínky (v zimě se s mokrou jílovitou půdou nedalo pracovat), začala vznikat finální koncepce tratě. Tu nebylo lehké vymyslet na úzkém pruhu pozemku 240 x 40 metrů se svahem táhnoucím se po celé délce trati. „Nakonec jsme se rozhodli pro jeden rovný úsek s několika skoky za sebou, do kterého se vjíždí z levotočivého tobogánu. Po čtyřech skocích následuje další levý tobogán o 180°, ze kterého se vjíždí do technické pasáže. Rovinka a pravý tobogán 40° dolu ze svahu, následně levá a výjezd v odklonu s odskokem, kolem nohy doprava, rychlý sjezd proti levotočivému tobogánu, ze kterého se vystartuje do ostřejšího výjezdu, který je opět s odskokem. Lehká pravá zatáčka, dvě lavice za sebou a závěrečný levý tobogán, ze kterého vyjedete opět do pasáže se čtyřmi skoky za sebou,“ komentuje koncepci tratě Michal Šťastný.

Stavba skoků byla anarchie

Udělat z hromady hlíny skok byl oříšek. „Všichni motokrosové lavice skáčeme, víme, jak vypadají, ale zrealizovat je pomocí lžíce bagru…? Když jsem poprvé přijel k hromadě hlíny, tak jsem si moc nevěděl rady. Nakonec jsem nahrnul hlínu do obdélníku, na začátku a na konci do toho plácnul svahovkou (podlouhlá svahová lžíce) a nějak to stáhnul dolu, aby se na to dalo najet,“ říká Lukáš.

Zatěžkávací test

Den před filipojakubskou nocí, kdy mělo proběhnout oficiální otevření trati, se na pozemku ještě pracovalo. Bránami se stahovaly pasáže, kde by mohly vznikat jednokolejky, vyhazovaly se velké šutry z navážky a dolaďovaly detaily. Následující den byli přítomni všichni iniciátoři stavby trati, včetně starosty Žiželic pana Eliáše, který slavnostně přestřihl pásku a šampaňským pokřtil novou motokrosovou trať.

Celkem dorazilo na patnáct jezdců s motocykly a doprovodem. Začalo se jezdit a zjišťovat, kde by bylo potřeba něco změnit. Po několika odjetých kolech okomentoval trať i náš spolupracovník a závodník Petr Záruba: „A to má být trať pro profíky, nebo pro hobbíky?“ s odkazem na ostré hrany dopadů, které je dle jeho slov potřeba srazit.

Jinak ale trať první zatěžkávací zkoušku vydržela a po tomto testu se ví, co změnit a jak bude potřeba dráhu doupravit. Pokud máte chuť, přijeďte se do Loukonos sami svézt.