Český motocykl na dopravní fakultě ČVUT
aktualizováno 28. 3. 2014, text Ivo Helikar
Když jsem poprvé uviděl dvůr Dopravní fakulty ČVUT na Starém městě pražském, coby budoucí výstavní prsotor, nebyl jsem zdaleka přesvědčený, že právě tady a navíc v březnovém počasí vznikne nějaká smysluplnější výstava. Ale nakonec se povedlo něco docela jedinečného.
Partneři výstavy:
Ve skeptickém pohledu mě utvrzovaly i názory několika renomovaných majitelů vzácných motocyklů, které jsem v průběhu příprav zaslechl. Den před výstavou jsme do sídla fakulty v Konviktské ulici přivezli náklad ČMN, stan, knížky a část fotografické výstavy Jaroslava Sejka, ale pořád to ještě nebylo ono. V místech, kde měly stát motocyklové exponáty, parkovala auta zaměstnanců Dopravní fakulty, prává ruka nevěděla, co dělá levá, a všude panoval docela slušný zmatek. Teprve na místě jsme například vymýšleli, kam a jak pověsit Sejkovy fotky. Během odpoledne navážené motocykly se pomalu shromažďovaly na konci dvora, to do začátku výstavy zbývalo už jen pár hodin. Když jsem se však na místo vrátil v pátek ráno, čekalo na mě neuvěřitelné překvapení. Zázrak, na osmdesát modelů v Československu vyrobených strojů stálo seřazených pod pevnými stany na svém místě a vstup pro návštěvníky byl zdarma.
Historie a hrdost
Pořadatelům se povedl kus práce. I když jsem každý zde vystavený motocykl někdy a někde dříve viděl, tady byly všechny pohromadě. Asi by nemělo smysl vyjmenovat všechny přítomné stroje, ale určitě stojí za zmínku např. čtyřválcová Stašova závodní ČZ, stádečko Böhmerlandů nebo budějovická sbírka motocyklů Laurin & Klement Petra Hošťálka. Když nám potom Petr v neděli na rozloučenou nastartoval nejstarší vystavený model L&K Slavia z roku 1901, šel mráz po zádech. Na tomhle stroji Hošťálek absolvoval v roce 2012 cestu z Paříže do Vídně. Po sto třinácti letech jednoválcový motor na jediné našlápnutí spolehlivě pobublával a zadní kolo zdvižené na stojanu se otáčelo. V tu chvíli mě napadalo, jaké to muselo být v boleslavské továrně pozdvižení a sláva, když tam poprvé v roce 1899 takový model natočili. Pak mi došlo, že všechny na výstavě stojící mladoboleslavské motocykly z přelomu století prošly skutečně rukama jejich tvůrců, které my známe jen z historie. Petr Hošťálek k nastartovanému motoru podal ještě jedno vysvětlení: „Tahle motorka jezdila až 40 km/h a uvědomte si, co to znamenalo, když touhle rychlostí uháněla po silnici, kde před tím nejrychleji jezdily jen pomalé povozy.“ Ano, nastávala u nás jiná doba, opojená spalovacími motory.
Přijel i skútr Čezeta
Naše redakce do Konviktské přivezla 52 fotografií Jaroslava Sejka z celkem osmadevadesáti, které jsme vystavili na Motosalonu v Brně. Byly to snímky související s českými stroji a jejich jezdci. Navíc přibyla jen fotografie pádu Silvia Grassettiho se čtyřválcem Jawa na startu brněnské GP 1970, kterou nám poslal jeden z návštěvníků Motosalonu. To je ostatně další stránka takovýchto výstav, lidé se nejen přichází potěšit, ale sami se někdy zapojí. Zrovna tak se to stalo už první den v Konviktské, když jeden z nich přišel, prohlédl si a konstatoval, že tu chybí skútr Čezeta, zvaný Prase. V sobotu na něm potom přijel a sám ho zařadil do výstavy.
Za samostatnou připomínku stálo také počasí. V pátek a sobotu bylo krásně, jaro, teplo a slunce. Byl ale březen, a tak to v neděli tak úplně nevyšlo, pršelo a udělala se zima. Kdo by čekal, že už nikdo nedorazí, mýlil by se, hned ráno začaly do dvora Dopravní fakulty proudit zástupy. Přijely dokonce plné autobusy.
Vyšlo to parádně, kdo přišel, nelitoval. Snad to organizátoři neuspořádali naposledy, vynaložená energie se jim bohatě vrátila. To víte, ne všechno se dá dělat jen na kšeft.
